1. |
Robert Washington
06:04
|
|||
Všechny hvězdy spadly na zem,
ale kdo je posbírá?
Leží tu rozbité jak porcelánové talíře.
Ale kdo je posbírá?
Co takhle zlatý zámek z nich postavit?
A dlouhé chodby z nich a vysoké schody…
Ale kdo je posbírá?
Já jednoho znám.
Už je skoro tu.
Robert Washington, dámy a pánové!
Vydala ses v červených šatech
pomalou chůzí do temných lesů.
Tam, kde rostou vzácné růže
zvláštních barev a zvláštních tvarů.
Cesta je dlouhá a náročná,
plná nástrah a plná klamů.
A to sama jen tak zvládneš?
Opravdu sama?
Já půjdu s tebou.
Já půjdu s tebou.
Já půjdu s tebou až do konce!
Já půjdu s tebou až do konce!
Pomalým krokem půjdem spolu.
Ty a já, půjdem, ty a já…
A černé mraky už jsou tu!
Máš ze mě strach?
Máš ze mě strach?
Chtěla by ses bát?
Co si asi myslíš, že se může stát?
Áááá!
Je tu tma děvče.
A ty růže, ty už tu nejsou.
Lhali nám!
Je tu tma
a v červených šatech se na mě díváš,
já to tu neznám!
Je tu tma!
Je tu tma!
Je tu tma! Má lásko…
Je tu tma!
A tak se vrací. Vrací se sám.
Děvče tam nechal.
Děvče, které se už nebojí…
Které už nedýchá.
|
||||
2. |
Kalipsó
02:49
|
|||
Vem ty prachy, všechno vsaď!
Žádný kecy, tak už plať!
Vem ty prachy, všechno vsaď!
Žádný kecy, tak už plať!
Tři sedmičky v řadě mít,
abych mohl klidně snít.
Sedm let a stále nic…
Chci od života něco víc!
Vsaď! Vsaď!
Plať! Plať!
Vsaď! Vsaď!
|
||||
3. |
Pardon
05:30
|
|||
Ó, pardon!
Ó, pardon.
A kde jsou všechny ty ozdoby?
A barvy a krásné chvíle při svíčkách.
Všechny ty detaily, o kterých jsme mluvili
a kterých jsme si slíbili.
Kde jsou? Zapomněli jsme.
Pardon!
Pardon!
Ó, pardon!
Pardon!
Chtěl bych s tebou jít a malovat.
A zase, a zase, a zase se smát.
A nebudu, a nebudu, a nebudu ti lhát.
A nebudu, a nebudu, a nebudu… Ne.
A ty modré perly na polštáři,
ty tam leží, ty jsou ode mne…
Ode mne, pro tebe!
Nebudu se s tebou hádat!
Nebudu ti lhát!
Ó, pardon!
Ó, pardon!
Pardon!
Ó, pardon!
Proč, proč, proč, proč?
Proč jsme k sobě takoví?
Chtěl bych s tebou jít a malovat.
A nepůjdu, nepůjdu bez tebe.
Tak ještě jednou. Pojď! Zkusme to naposled.
Tak ještě jednou a naposled!
A ty modré perly na polštáři,
ty tam leží, ty jsou ode mne…
Ode mne, pro tebe!
Pamatuješ?
Poprvé, jak tam zněly bicí.
Tak ještě jednou a naposled,
ať zazní jako kdysi.
Ó, promiňte! Pardon!
Ó, pardon!
Pardon!
Ó, pardon!
Pardon!
Zapomněl sem ti říct, že tě mám moc rád.
Tak ještě jednou naposled, ať zazní bicí.
Tak jako tenkrát, tak jako kdysi.
Ó, promiňte… Pardon!
Ó, pardon!
Pardon!
Pardon!
Pardon!
Pardon!
|
||||
4. |
Frida
06:14
|
|||
Už jsem doma lásko.
Drahý, jsi to ty?
Ano, jsem to já, lásko.
Kde jsi?
Tady jsem.
Kde? Já tě nevidím.
Tady stojím před tebou!
Kde jsi byl tak dlouho?
Víš, já… Čekala jsem tě.
Tak kde jsi?
Tady jsem!
Kde? Já tě nevidím!
Tady jsem!
Kde?
Tady!
Áááá!
Frido!
|
||||
5. |
Hodný, zlý a ještě horší
04:08
|
|||
Proč si ho ksakru odkrágloval?
Dyť nás ten gringo prásknul.
Ale to nebyl on.
A kdo?
To jsem byl já! Haha!
Řeknu vám jeden příběh,
co pamatuje prérie sluncem zalitá.
Prach v očích, slyšet dusající kopyta.
On sám by o tom vyprávět moh,
konopný provaz mu k tomu nepomoh.
Šerif je zákon, kdo je víc?
Odměna na hlavu stotisíc, dámy a pánové!
Tahle noc patří nám,
všem courám požehnám.
Žváro bez filtru a kolty proklatě nízko,
praskající bubínek a k smrti na krok blízko.
Není to tak… Tak dávno,
co jsem v lágru po zdech psával.
Hu-ha!
Hu-ha!
Odsouzený Robert Washington,
byl shledán vinným z vraždy mladé dívky a vyloupení banky,
bude během dnešního dne…
Popraven oběšením.
Kdo měl… Kdo měl to právo?
Nechat mě v lágru hnít…
Dál bych loupil,
krky kroutil,
ženský svlíkal
a s chutí bourbon pil.
Proč? Proč mě chceš soudit?
Já jsem jen hajzl, co chtěl se dobře mít.
Smrti se smát,
na dobráka si hrát
a vzít si nazpět vše,
co mi zákon vzal.
Chacha chá...
|
||||
6. |
Kif Int
04:31
|
|||
7. |
Něco si přej
04:29
|
|||
To je můj sen, můj sen.
Můj sen, můj sen a mé přání.
Můj sen, můj sen.
Můj sen, můj sen a mé přání.
Čekám.
Na tebe.
Čekám.
Na tebe.
Byl to dlouhý den
a krásná noc.
A nevím, nevím,
kdy tě zas uvidím.
Ještě jednou
vidět bych tě chtěl.
To je můj sen…
Můj sen, mé přání!
Tady stojím, tady jsem!
Čekám tu na tebe.
Celou noc a celý den.
Kdy se vrátíš, kdy to bude…
Tady stojím, tady jsem.
Čekám tu na tebe.
Celý den a celou noc.
Kdy se vrátíš, kdy to bude?
|
||||
8. |
Mantichora
06:35
|
|||
Tohle bájné stvoření bylo poprvé popsáno kronikáři v Persii.
Tělo lva s ocasem a tváří náramně podobnou té lidské,
co vydává libé zvuky, připomínající tichou hudbu vyluzovanou z flétny či tlumené trubky.
Ale většina zvířat ví, navzdory kráse té melodie,
že při jejím zaslechnutí je radno vzít nohy na ramena.
A lidé neprohloupí, pokud se zachovají stejně...
Mantichora!
Už jdou! Cejtím zraky, už je cejtíš v zádech taky?
Už jdou! Cejtím zraky, už je cejtíš v zádech taky?
Už jdou! Cejtím zraky, cejtíš všechny svoje strachy?
Už jdou! Cejtím zraky, cejtíš všechny svoje strachy?
Už jdou! Cejtím zraky, už je cejtíš v zádech taky?
Už jdou! Cejtím zraky, už je cejtíš v zádech taky?
Už jdou! Cejtím zraky, cejtíš všechny svoje strachy?
Už jdou! Cejtím zraky, cejtíš všechny svoje strachy!
Z čeho máš strach? Z čeho máš hrůzu?
Z čeho máš děs? Z čeho noční můru?
Z čeho máš strach? Z čeho máš hrůzu?
Z čeho máš děs? Z čeho noční můru?
Otoč se k nám!
Tváří v tvář ke strachu,
jenž tě políbí
a odejde.
Možná.
Otoč se k nám!
Třeba jen na chvíli…
My se ti pokloníme!
A odejdem.
Možná.
Otoč se k nám!
A pověz nám,
z čeho máš strach,
z čeho máš hrůzu
a z čeho máš děs.
A my odejdem!
Možná!
Z čeho máš strach? Z čeho máš hrůzu?
Z čeho máš děs? Z čeho noční můru?
Z čeho máš strach? Z čeho máš hrůzu?
Z čeho máš děs? Z čeho noční můru?
Z čeho máš strach? Z čeho máš hrůzu?
Z čeho máš děs? Z čeho noční…?
|
Streaming and Download help
If you like Panoptikum, you may also like:
Bandcamp Daily your guide to the world of Bandcamp